Trail orienteering v ČR

Vábení dun

Kategorie: Závody
Autor: Libor Forst

První dubnový víkend podlehla skupinka českých trailistů opět vábení dun a vyrazila do Švédska na třídenní závody tamějšího národního žebříčku v trail-o poblíž Kristianstadu.

Oblast pokrývají rozsáhlé duny porostlé borovým lesem a sami Švédové o tamějších terénech říkají, že jsou to „hnědé mapy“, protože se v nich téměř nevyskytuje jiná barva. Pro trail je to téměř ideální prostředí, protože stovky kupek, nosů a údolíček poskytují nepřeberné variace, jak postavit zajímavé problémy.

Podobný výlet se uskutečnil už přede dvěma lety, a tak jsme byli zvědavi, zda se poctivá dvouletá práce všech, kteří se u nás kolem trail-o točí, na výsledcích nějak projeví.

Prvním velmi příjemným zážitkem bylo to, že v ubytovacím zařízení, pro které jsme byli jen jednou z mnoha skupin, jež tam právě byly ubytovány, nás přivítali tabulí s nápisem „Vítáme české orienťáky“. Tedy alespoň se domníváme, že ten text měl ve švédštině tento význam...

 

Největším tahákem pro mě osobně byl úvodní noční závod. Nějak jsem si nedovedl představit, jak se v noci dělá identifikace půlmetrových kupek na padesátimetrovou vzdálenost, když s takovou úlohou bych měl problém i ve dne. Nakonec se ukázalo, že noční závod zdaleka nebyl nejhorší. Jak poznamenal Pavel Dudík, po prvním závodě jsme se ještě mohli vymlouvat na to, že naším velkým handicapem byla světla. A opravdu, několikrát jsem si v lese raději počkal na někoho, kdo přišel a udělal „den“. S našimi bludičkami se přeci jen občas velmi obtížně rozeznávalo, zda lampion je na třetím nebo až na čtvrtém nosíku. Za těchto podmínek bylo naše skóre poměrně uspokojivé. Jediná chyba Pavla, dvě moje, tři a čtyři u Jany a Lenky nebo to, že náš nejlepší vozíčkář Bohouš Hůlka za sebou nechal většinu dánských reprošů, to vše každopádně znamenalo obrovský posun v úspěšnosti naší výpravy oproti předloňsku. Bohužel, optimismus dlouho nevydržel.

 

Druhý den jsme se na podobný terén, jako byl ten z noci, vydali za světla z podstatně lepšího světelného zdroje. A moc nám to nepomohlo. Zatímco většina soupeřů se oproti noci zlepšila, náš výkon zůstal zhruba na stejné úrovni. Lepší viditelnost byla kompenzována nutností daleko precizněji číst mapu a pokusit se vyznat ve spleti hnědých kudrlinek, u nichž už jen rozlišení, co je nahoře a co dole, dělalo problémy. Tedy nám. Protože u nás terény pro podobný typ stavby trati prostě nejsou. Domácí prokázali daleko větší zkušenost s tímto typem terénu a neuvěřitelný počet 15 závodníků šlo „čistý“ závod (bez jediné chyby).

Přesto jim všem vypálil rybník nápadný vytáhlý vousatý mladík v dresu finského Kalevan Rasti, který mi byl nějak povědomý. A opravdu. To, že jsem ve startovce zahlédl jméno Thierry Gueorgiou, nebyla shoda jmen. Vyhrál impozantním způsobem – na dvou časovkách strávil celkem ČTYŘI vteřiny. Bavili jsme se s ním a potvrdil nám to, co se marně snažíme u nás už dlouho vnést do orienťáckého povědomí. I pro dobré „pěší“ orienťáky je trail-o výborná alternativní forma tréninku rychlého precizního čtení mapy...

 

S pocitem, že už nemáme co ztratit, jsme se vydali na trať nedělního závodu. A hned na prvních několika kontrolách bylo jasné, že přestože jsme ve stejném lese, půjde o naprosto jiný závod. Zatímco v sobotu šlo spíše o „objektový“ závod (bylo nutné určit správný objekt ve změti podobných), v neděli šlo o závod „polohový“ (bylo nutné určit nejen objekt, ale i polohu lampiónu na něm). A tohle je mnohem blíže tomu, jak se staví závody u nás. A tak jsme si v podstatě udrželi náš standard počtu chyb, ovšem naši soupeři si oproti sobotě výrazně pohoršili. V neděli nešel „čistý“ závod nikdo, i když to mělo na svědomí několik přinejmenším diskutabilních kontrol, zejména kontrola č. 2, kterou z první dvacítky měl dobře (či spíše „shodně se stavitelem“) pouze Pavel, Thierry a dva Švédové. Díky zhoršení soupeřů se podařilo Pavlovi prorazit do první desítky, mně do dvacítky a hlavně nám oběma se podařilo porazit úřadujícího mistra světa na middlu. Jak vidno, ani mistru tesaři nestačí jen rychlost.

 

Kdybych se měl pokusit výlet zhodnotit, asi nenajdu žádná negativa. Už jen „přičichnout“ atmosféře trailového závodu, kde startujících je tolik, že do kategorie Elite je nutné jejich počet omezovat (podobně jako u nás v „pěším“ orienťáku smí „Éčka“ jít jen pětadvacet (!) prvních lidí z rankingu). Desítky lidí pohybujících se mezi desítkami lampiónů soustředěně a tiše (tomu český orienťák jistě neuvěří). Úžasné terény a rozmanitá a nápaditá stavba kontrol. Porovnání se s absolutní světovou špičkou v daleko větší šíři neomezené kvótami MS (moje tři chyby z prvního dne MS stačily na osmé místo, zatímco tři chyby v sobotu na obyčejném švédském „nároďáku“ stačily pouze na místo třicáté šesté) ...

Takže dík všem, kteří přiložili ruku k dílu.

---