Otázka: Ano, vím, ze jsi členem Halden SK; když jsem byl mluvčím Andaluského O-Meetnig v r. 2011, řekl jsem, ze Halden SK je něco jako Real Madrid ve fotbale. Předtím než začneš přemýšlet, kdo by mohl být FC Barcelona, řekni nám, jaké to je mít v týmu lidi jako Olav Lundanes, Anne Margrethe Hausken, Emil Wingstedt, Galina Vinogradova (a také moje kamarádka Elena Roos...) a co říkají oni jako týmoví kolegové Martina Julluma!

Martin: Nikdy jsem o našem klubu nepřemýšlel jako o Realu Madrid, ale samozřejmě je to „slavný“ klub (pokud můžeš nazývat klub orientačního běhu slavným) se skvělou historií a mnoha skvělými běžci. Všichni jsou skvělí kolegové a jejich výsledky mne motivují k dosahování ještě lepších výsledků v mém sportu. Také je pro mne zábavnější a mnohem zajímavější sledovat závody jako 10-mila, Jukola nebo světové šampionáty, když se moji přátelé pohybují na špičce. Myslím si, že běžci mají také radost, když slyší o mých výkonech. Vždy se cítím vítaný a oceňovaný, když se vracím domů do  Høiås – klubovny Halden SK. Probíhají zde tréninky a setkání každý čtvrtek během celého roku. Být součástí této velké orienťácké rodiny, jejímiž členy jsou jak nejmenší děti, tak absolutní orienťácká elita spolu s veterány orientačního běhu, je opravdu výjimečné a dobíjí mě to, což někdy potřebuji. Mimochodem, opravdu si myslím, že Kalevan Rasti by mohl být FC Barcelona … (nebo možná Selkien Sisu?).

Otázka: Na posledním MS jsi vyhrál Temp-O, ale možná jsi se mnohem víc soustředil na světový šampionát v Trail-O. Mohl bys nám říct něco o své zkušenosti z posledního MS?

Martin: Samozřejmě jsem se mnohem víc soustředil na aktuální MS. Hodně jsem se na tuto soutěž připravoval. S ohledem na to, jak se vyvíjely mé individuální výsledky, zejména první den, jsem si pravděpodobně myslel až moc. Udělal jsem 3 chyby, které bych rozdělil do tří kategorií. Jedno špatné rozhodnutí (Z na kontrole č. 2 den 1.), jedna „bingo“ kontrola (D na kontrole č. 10, den 1.) a jedno příliš rychlé rozhodnutí (A na kontrole č. 5, den 2.). S těmito výsledky nejsem vůbec spokojený, ale myslím, že moje úroveň v té době (srpen 2011) byla tak na o bod víc (a pravděpodobně dost rychlejší) a pak bych asi stál na stupních vítězů, kde jsem byl dva předchozí roky. V souvislosti s tímto si myslím, že úroveň mezinárodního Trail-O je tak vysoká, že v mém případě jedno chybné rozhodnutí znamená rozdíl mezi úspěšným výsledkem a zklamáním.

Ale i přesto, že můj výsledek nebyl nejlejpší, dopadla týmová soutěž dobře. Dostali jsme stříbro, což bylo o dost víc, než v co jsme doufali. Všichni členové týmu (Lars Jakob Waaler, Arne Ask a já) podali velmi dobré výkony druhý den, takže to opravdu bylo týmové vítězství. A musím říct, že to, že jsme porazili Švédsko, ještě znásobilo ten dobrý pocit... :-)

Otázka: Řekni nám něco také o soutěži Temp-O a tvém udivujícím vítězství s fantastickým celkovým časem (šel jsem ten samý závod... můj výsledek byl něco málo přes 1000 vteřin! Prosím, nekomentuj můj výsledek...).

Martin: Protože jsem si asi myslel příliš ty první dva dny, má taktika pro Temp-O byla vrátit se k základům – nepřemýšlet příliš, ale brát to jednoduše. Také jsem věděl, že si musím pospíšit víc oproti časovým kontrolám den předtím, kdy jsem v součtu měl více než minutu po oba dny. Rozhodl jsem se prostě do toho ten den jít. Naučil jsem se, že nemůžu nic vyhrát, když se do toho neopřu, zejména když dojde na Temp-O. Také jsem byl před tímto závodem mnohem zrelaxovanější než před závody MS. Samozřejmě nebylo optimální sedět dvě hodiny ve frontě před startem, ale tentokrát to bylo pro všechny stejné.

Po celou dobu závodu jsem měl fakt skvělý pocit, odpovídal jsem rychle, když jsem se rozhodl, a zvládl jsem zpomalit a využít extra vteřin, když jsem si jednou nebyl jistý. Prostě jsem šel to „svoje“ a dopadlo to dobře. Po dojití do cíle jsem cítil, že to byl dobrý závod, aniž bych tušil, že to bylo až na vítězství v celém závodě. Nejdřív, když se objevily výsledky, jsem byl třetí, s čímž jsem byl opravdu spokojený. Když jsem ale kontroloval moje skóre, viděl jsem stále jen dvě chyby, ne tři. Řekl jsem to organizátorům a byl jsem samozřejmě velmi šťastný, když mi potvrdili, že udělali chybu a stal jsem se tak vítězem.

Otázka: Musím říct, že když jsem se ptal trenéra pana Vinogradova, zda bych se mohl stát členem Halden SK.. řekl, že musím nejdřív trochu zeštíhlit... Znamená to, že jsou všichni členové Halden SK velmi silní vč. závodníků trail-o jak ukazuje tvůj příklad? On je trenérem Halden SK: máte zvláštního trenéra  v Haldenu pro trail-o? Pracujete společně, abyste zvýšili vaši všeobecnou úroveň? Pokud ano, jak jsou na tom se schopnostmi v Trail-O Lundanes, Hausken, atd...?

Martin: Mám v Haldenu vlastního trenéra na trail-o. Od té doby, co žiji v Oslu a v Haldenu se objevím tak jednou – dvakrát za dva měsíce, s týmovými kolegy moc netrénuji. Samozřejmě by pro mne byl skvělý specifický trénink, který by zorganizoval někdo v Haldenu, ale v tuto chvíli si myslím, že by to byl jen takový jednoduchý trénink kvůli neznalosti potřebných dovedností závodníka trail-O a pro mne by tak nebyl přínosný. Možná bychom mohli něco vymyslet v budoucnosti, abych se dostal zase o úroveň výš, k individuálním medailím.

Samozřejmě někteří z nejlepších elitních orientačních běžců mají dobré předpoklady pro trail-O. Emil Wingstedt vyhrál hned první závod v Trail-O, kterého se účastnil. Byl to O-ringen v  Säleni v roce 2008, když jsem byl spíš ještě začátečník. (avšak porazil jsem ho později v tom týdnu...); Olav Lundanes zkoušel Trail-O poprvé na Norském jaru letos na jaře a také vyhrál, i když se závodu účastnila norská a švédská špička. Teď jen musím Olava přemluvit, aby zkusil Trail-O znovu, aby mohl být poražen.

Otázka: Jak sám sebe trénuješ, abys dosáhl takových výsledků v Temp-O? Máš nějaký zaškrtávací seznam v hlavě, když slyšíš „čas běží.. teď!“? Můžeš s námi sdílet svá tajemství?
Martin: Nemám v hlavě žádný seznam, který bych procházel na každé kontrole, protože by taková taktika byla asi moc pomalá. Obecně se pokouším přečíst terén předtím, než dostanu mapu, dívám se do terénu, jakmile si sedám. Také si vždy zkontroluji sever předtím, než si sednu, ale hádám, že taková taktika je vcelku běžná. Zkoušel jsem i jiné techniky u časovek / tempa, ale žádnou z nich s větším úspěchem. Myslím, že nejdůležitější je psychologicky najít ten správný „proud“.

Otázka: A samozřejmě, jak v obecné rovině trénuješ na Trail-O závody? Závodíš také v orientačním běhu (myšleno jako tradiční pěší OB)?

Martin: Můj trénink se skládá hlavně ze závodů v Norsku a Švédsku, téměř každý víkend od dubna do října, s menší koncentrací v létě. Celkově se účastním asi 40 závodů za rok. Také připravuji dvoudenní závody (Norské jaro), které se konají brzy na jaře. Příprava tohoto závodu pro mne znamená přípravu na sezonu, hodně kontaktu s lesem a mapou, ačkoli organizace takového závodu znamená velké úsilí a velká část této práce se neprojeví zlepšením mých schopností. Dělával jsem orientační běh, musel jsem toho ale před pěti lety nechat kvůli problémům se žaludkem, nemohl jsem trénovat tak jak jsem chtěl. Pak jsem objevil Trail-O, tři a půl roku zpátky, a zůstal jsem u něj.

Otázka: Marco Giovannini, zakladatel této stránky (trailo.it), velmi silně podporuje Temp-O. Věří, že ve (velmi) blízké budoucnosti převezme vůdčí roli od tradičního Trail-O buď počtem účastníků nebo protože je divácky atraktivnější. Co si myslíš ty?

Martin: Já osobně mám nejradši tradiční Trail-O. Temp-O je skvělá zábava, přitom náročné, ale formát a stavba tratě nejsou ještě perfektní, stále preferuji tradiční variantu. Tradiční trať Trail-O je podobná „longu“ v pěším OB a proto je výzvou a respektovanou disciplínou, podle mého.

Já osobně mám návrh, jak udělat Temp-O lepší: Odpovědi Z musí vycházet z rozdílných prvků v terénu, a nechci, aby to bylo jen součástí nějaké oficiální směrnice pro Temp-O. Chci, aby to bylo pravidlo Temp-O závodů, které se musí dodržovat na závodech IOF. Myslím, že takové pravidlo zabrání stavitelům tratí na nadcházejících světových šampionátech v Temp-O dávat marginální Z (řekněme např. o 60 stupňů chybně postavený lampion po straně balvanu). Zetka na stejném prvku v terénu jako je správná kontrola zvrhne ve většině případů závod spíš v hádankářskou soutěž než rychlostní orientační závod.

Otázka: Nevím jestli jsi četl na trailo.it rozhovor, který jsem dělal s Kucherenkem, novým světovým šampionem v Paralympic kategorii. Souhlasíš s názorem ruského týmu na potřebu Open kategorie?

Martin: S Rusy nesouhlasím. Kdyby tu nebyla žádná kategori Open, pak by tu nebyl nikdo (nebo jen velmi málo) ochotný stavět tratě a organizovat závody. Ve Skandinávii je pouze velmi málo závodníků v Para kategorii, alespoň podle nových pravidel. Pokud by závodníci neregistrovaní do Para kategorie nemohli jet na MS, jsem si téměř jistý, že by celý sport prostě vymřel pro nedostatek závodníků. Čestně nevidím jediný důvod, proč by závodníci z Open kategorie nemohli závodit na MS atd.

Otázka: V La Feclaz jsem tě viděl mluvit s Marit Wiksell, mladší závodnicí ze Švédska. Myslím, že ty a Marit patříte mezi nejmladší závodníky. Co by měl nabízet Trail-O, nebo co se musí stát, aby byl atraktivní pro mladé lidi?

Martin: Ano, Marit je ve skutečnosti moje přítelkyně. A hádám, že jsme jedni z těch mladších. Naši finští přátelé Lauri a Antti jsou o něco mladší než ostatní. Temp-O je asi nejlepší cestou jak zaujmout mladou generaci. Nic neměnit, jen mít lepší, preciznější mapy a organizovat Temp-O ve stejné aréně jako tradiční OB závody. A mladší generace přijde.

Vlastně, sedmnáctiletý Nor Martin Waaler se několik posledních let účastnil většiny závodů spolu se svým otcem Larsem Jakobem Waalerem. Myslím, že je jedním z nejmladších aktivních závodníků a mohl by se velmi dobře kvalifikovat pro ETOC příští rok ve Švédsku. Možná bychom se ho měli zeptat, proč se stále vrací?

Otázka: Poslední otázka: v roce 2011 se švédský tým účastnil našeho (italského) národního šampionátu v Cavalese. Myslíš si, že ty osobně se dříve nebo později také zúčastníš závodů v Itálii? A co bys od toho očekával?

Martin: Opravdu chci závodit na kontinentu. Chtěl jsem jet do Itálie tohle jaro, ale měli jsme ten víkend závody v Norsku, tak jsem se rozhodl pro ně. Příští rok budu na univerzitě studovat pouze 66%  času, takže budu mít víc času účastnit se závodů v jiných zemích. Pokud máte alespoň dva závody za víkend a ve Švédsku nebo Norsku nebude v té době žádný, určitě budu zvažovat, že přijedu už příští rok. Od italského Trail-O bych očekával dobré mapy, kde klíčovými pro řešení velké části kontrol budou záměrné linie.

Registrace: Prosíme zájemce o registraci.

Shromaždiště: Nebušice, ulice Pod Hájovnou, kousek od dětského hřiště tvoří ulice malé náměstíčko (s ul. Loveckou). V místě je možné bezproblémové parkování.

Příjezd: ulicí Nebušickou, na světelné křižovatce do kopce ulicí Nad Želivkou, která se na vrcholu kopce změní na ulici Pod Hájovnou. POZOR!!! NEBUŠICE JSOU DOČASNĚ PRŮJEZDNÉ JEN OD UL. HOROMĚŘICKÁ!!!

Čas: Trénink bude probíhat od 13 hod.

Tratˇ: Budou připravena dvě stanovište s několika typy řešení. Po dvojících proběhne trénink v zakreslování do mapy, zaměřený na odhad vzdáleností a převýšení. Budeme se pohybovat po mírně svažitých asfaltových cestách. Jedna cesta (cca 20 m) na stanoviště je zpevněná, zapadaná listím.

Mapa: Měřítko 1 : 2500, ekvidistance 5 m. Použití buzoly je doporučeno.

Ražení: Jedná se o trénink, takže nebudeme rozdávat žádné průkazky, a pokud si chcete řešení zaznamenávat, je to plně ve vaší režii.

Informace: Dotazy k tréninku vám ráda zodpovím e-mailem (Mariana.Stokova(at)seznam.cz) nebo na telefonním č. 728129374

Stavitel: Mariana Štoková