Rozhovor s Dimitrijem Kučerenkem
Kategorie: PřevzatoAutor: přel. Jana Kosťová
Stefano Galletti zpovídal paralympijského mistra světa z Ruska.
Na mistrovství světa jsem měl obrovskou příležitost udělat rozhovor s novým mistrem světa v Para kategorii – s Rusem Dmitrijem Kučerenkem.
Bylo pro mne velkou ctí mluvit přímo s ním během rozhovoru, kterého se účastnili také vedoucí ruského národního týmu a také další členové týmu: Zkoušel jsem zde popsat interview, které jsem dělal s těmito silnými sportovci: pokud zde budou věci, kterým jsem nerozuměl úplně správně, je to pouze moje chyba.
Jsem vděčný za jejich trpělivost a ochotu světového šampiona Dmitrije Kučerenka (DK), týmového manažera Alexandra Kobezareva (AK) a závodníka Dmitrije Dokučajeva (DD), kteří překládali mé otázky a pak zpětně překládali odpovědi.
Otázka: Očekávali jste takový výsledek? S jakými očekáváními jste přijeli na světový šampionát a s čím se podle vás musely týmy potýkat?
Dmitrij Kučerenko (DK): Nejprve k výsledku – musím poděkovat našemu trenérovi, Alexandru Kobzarevovi. Je nejdůležitější osobností, která se angažuje v ruském trail-o: úspěch je výsledkem jeho práce a jsem přesvědčen, protože jsme o tom s trenérem vždycky mluvili, že úspěch přichází krok za krokem, průběžně usiluje o zlepšování výsledků. Na tomto šampionátu bych očekával stříbrnou medaili, možná, pravděpodobněji, bronzovou. Po prvním dni jsem byl na prvním místě ale pořadí a rozdíly mezi závodníky byly velmi těsné a bylo mi jasné, že každé rozhodovací stanoviště druhého dne bude rozhodující pro výsledné pořadí. Musím ale uznat, že jsem byl zlatou medailí trochu překvapený.
Kobzarev Alexander (AK): Vycházíme-li ze světového šampionátu v roce 2006, naše výsledky jak týmu, tak jednotlivců, se neustále zlepšují. Bohužel, náš nejsilnější závodník zemřel pár let zpátky a potřebovali jsme dva nebo tři roky k návratu na tu samou úroveň. Tým je ale tvořen stále mladými závodníky: Dmitrij 28 let (první zkušenost v open v Kyjevě WTOC 2008, účastnil se WTOC v open kategorii v r. 2009 a v para kategorii v r. 2010), Pavel Shmatov 31 let, dalším závodníkům je 22, 23 nebo 25 let, takže máme stále šanci se zlepšovat a pro příští šampionát se chystáme zařadit do týmu jednoho nebo dva juniorské závodníky!
Otázka: Jsem celkem překvapený… Dmitrij soutěžil v obou kategoriích na dvou různých mistrovstvích světa?
AK: naší myšlenkou, jako týmu a jako federace, je, že závodníci soutěžící v open kategorii mají handicap. Vážně, Světového šampionátu v trail orienteeringu by se měli účastnit jen závodníci s různými handicapy, jako kdyby to byla disciplína na Paralympiádě. Myslíme si, že sport, nejen trail-o, ale i další sporty, je důležitou součástí života lidí, kteří mají nějaký handicap. Samozřejmě se v Rusku závodů účastní také lidé bez handicapu, ale doteď zde nejsou žádné snahy dostat je do národních týmů účastnících se WTOC. Tím míním, že jsme dokonce proti tomu, aby na WTOC byla open kategorie, otevřená všem. Závodníci s handicapem a bez něj nemají stejné možnosti. Jenom přemýšlejte o možnosti, že je zde závodník bez handicapu, který se pohybuje rychleji, nebo vidí kontroly z větší výšky. Ale všechno nám nakonec dává stejný vstup: chceme demonstrovat, že handicapovaný sportovec může mít lepší výsledky v trail-o než sportovec bez handicapu. A zlatá medaile, kterou získal Dmitrij, nám pomůže zase výrazněji přivést k trail-o další lidi.
Otázka: Jaký je váš trénink a jak moc trénujete, abyste dosáhli takového výsledku?
AK: Hlavní problém je, že v Rusku není trail-o považován za paralympijský sport, není tak chápán vládním úřadem zodpovědným za sport, takže nemáme mnoho zdrojů. Musíme hledat vlastní peníze mezi sponzory a snad jsme z tohoto úhlu pohledu nedosáhli výsledku srovnatelného se zlatou medailí Dmitrije…
DK: klíčové slovo užívané naším trenérem je entuziasmus. Začal jsem dělat trail-o jako mladý a nyní trávím veškerý svůj čas snahou o vlastní zlepšení: plánuji trailové tratě nebo organizuji závody, a to hodně pomáhá. Pak studuji mapy a zkouším si vizualizovat možné scénáře. Věděli jsme, že ve Francii bude terén odlišný od toho ve středním Rusku a věděli jsme, že můžeme najít podobný terén v Soči u Černého moře (dějiště zimní Olympiády 2014), na Uralu a na střední Sibiři. Takže jsme v březnu jeli do Soči a trénovali jsme intenzivně dva týdny, pak jsme zůstali asi měsíc ve středním Uralu a pak jsme jeli také do Švédska, kde není tak kamenitý terén jaký jsme očekávali na WTOC, ale vždycky je to zajímavý terén: Skandinávské země byly vždycky dobrou školou a jsou velmi důležitou zkušeností.
AK: tréninkové pobyty v Soči a na O-ringenu nám daly sebedůvěru, kterou jsme ukázali v průběhu WTOC.
DK: dalším rysem tréninku je, že se vždy snažíme spolupracovat s našimi kolegy z Ukrajiny, Litvy a Lotyšska. Společné závody jsou důležité pro zvyšování obecné úrovně: více závodů, více zkušeností! Pak je zde také samozřejmě srovnání s národními týmy Skandinávie: Švédsko, Norsko a Finsko mají velmi silné týmy a srovnání s každým soupeřem je velmi důležité. Nakonec bych chtěl zmínit další věc, kterou nás trenér učil: ruský tým se nedělí na silné a slabé závodníky, na závodníky, kteří mohou vyhrát a závodníky, kteří se umístí uprostřed startovního pole. Trenér nám vždy říká, že každý z nás je potenciálním vítězem každého závodu, vč. WTOC, a vedoucím týmu.
Otázka: Mluvili jsme o trénincích, ale jak velký podíl na zlaté medaili Dmitrije Kučerenka má talent?
DK: Trenér vždycky říká, že v trail-o je velmi důležité mít přirozený potenciál, ale i když máte tenhle potenciál, vždycky musíte zlepšovat své schopnosti. A abyste mohl zvyšovat svou úroveň jako závodník, musíte tento sport milovat. Milovat neznamená mít rád. Znamená milovat! Pokud se nechcete odevzdat tomuto sportu, nechcete každý den usilovat o zlepšení Vaší závodnické úrovně, pak nemůžete získat zlatou medaili ani kdyby byl tento potenciál obrovský. Musíte tvrdě pracovat!
AK: Dmitrij není jen sportovec, který chce během tréninku využít jen svůj potenciál. On opravdu miluje orientační běh, provozuje sport, který miluje.
Otázka: Sportovec, který založil tuto webovou stránku, Marco Giovannini, držitel bronzové medaile na italském šampionátu v r. 2010, oceňuje především formát TempO. Myslíte si, že TempO představuje budoucnost tohoto sportu? Mělo by nahradit klasický trail-o, nebo byste preferovali původní formát?
AK: Na tuhle otázku je těžké odpovědět, protože je to velmi spletité, existuje mnoho různých názorů na TempO, každý sportovec má svůj vlastní názor. V každém případě nás nepřekvapil formát TempO soutěže s možnostmi odpovědí Z, které proběhlo dnes. Tento formát závodu byl v ruské lize představen tři roky zpátky, takže jsme připraveni závodit.
DK: Mám rád klasický formát trail-o. Způsob, jakým soupeříme v trail-o musí být na WTOC naprosto zachován. Pak se asi můžeme dohadovat, jestli by TempO mělo být součástí WTOC, nebo ne. Ale nemělo by nahradit klasický formát.
Evaldas Butrimas (Litva, vítěz WTOC 2005 v Para kategorii): Souhlasím s názorem Dmitrije. Také, že TempO je disciplínou, která se vyvíjí a stává se čím dál tím zajímavější rok po roce.
Dmitrij Dokučajev (DD): náš trenér má několik velmi zajímavých nápadů ohledně TempO. Domnívá se, že by tento sport mohl být rozdělen do dvou nebo tří disciplín: stanoviště s malým nebo velmi vysokým počtem lampionů, nebo bychom mohli mít krátkou, střední a dlouhou trať v závislosti na vzdálenosti lampionů od kontrolního stanoviště. Kdo ví co přinese budoucí vývoj v této disciplíně.
Otázka: Když mluvíme o možném vývoji, jak to vidíte vy?
AK: První věc, kterou bychom měli udělat, abychom zvýšili popularitu a viditelnost tohoto sportu, je organizace více mezinárodních soutěží: Světový pohár, Evropský pohár, větší počet závodů, do kterých by se zapojovaly národní týmy. Druhá věc je přivést do Trail-O nové síly: když nebudeme vytvářet soutěže pro sportovce mladší než 20 let, trail-o nakonec vymizí, což je důvod. Jak už jsme řekli, brzy v našem národním týmu představíme jednoho nebo dva juniorské sportovce.
DK: Více soutěží a zapojení mladých závodníků zvýší zájem o tuto disciplínu a navíc to také pomůže eliminovat stereotypy… a že jich je kolem trail-o spousta.
AK: na trail-o se dnes pohlíží jako na sport, ve kterém není potřeba fyzického úsilí, na rozdíl od pěšího OB, ski-o nebo MTBO. To znamená, že zde jsou lidé, kteří trail-o neberou příliš vážně. My ale usilujeme o to, aby se v trail-o angažovali zkušení sportovci a když se tohle stane, je zpětná vazba velmi často pozitivní: „Hele, to je fakt hodně zajímavý!“ Navzdory tomu lidé považují trail-o za sport bez potřeby úsilí.
Jsou lidé, kteří si myslí, že to nepotřebuje úsilí nebo že když budou plnohodnotně soutěžit pouze lidé s fyzickým hendikepem, tak se
disciplína separuje. Já si myslím, že by se potom lépe našli organizátoři pro mapování i stavbu tratí.
DD: NO, všechno se točí kolem peněz. V zemi jako je Rusko jsou vždy důležité vzdálenosti. Např., pro tým z Vladivostoku je mnohem jednodušší jezdit závodit do Japonska než na západ. Z tohoto důvodu se na národním mistrovství neobjeví více než zhruba 50 závodníků. Zlatá medaile Dmitrije Kučerenka není ale důležitá jen pro něj osobně, ale také pro nás jako tým. Pomůže nám zviditelnit se a otevře nám více dveří (sponzoring).
Otázka: Rád bych zakončil tento rozhovor otázkou, která je blízká mému srdci, ale možná se vám bude zdát zvláštní: myslíte si, že existuje nějaká podobnost mezi šachy a trail-o? V obou nalezneme určitý problém deklarovat se jako sport, oboje znamená obrovské psychické úsilí…
DD: Tady ani nepotřebuji překlad, protože vše čemu jsem rozuměl byly „šachy“… Samozřejmě bych mohl říct, že šachy a trail-o jsou neustále diskutované téma, stále o tom mluvíme. Každý den někdo najde nový způsob, jak porovnat tyto dvě disciplíny, najde nové formy podobenství mezi nimi. Určitě zde existuje mnoho společných aspektů a určitě pro nás není těžké přemýšlet o sobě jako o hráčích šachu v orientačním běhu.
Když mám tento rozhovor hotový, ještě bych jednou rád poděkoval celému ruskému týmu trail-o za jejich pohostinnost, trpělivost a vřelost, s jakou mi představili svůj svět, své cíle a přání. Jsem pyšný, že jsem se mohl setkat s těmito sportovci reprezentujícími to nejlepší, co může trail-o na své mezinárodní scéně nabídnout.
Stefano Galletti, srpen 2011
