Czech Trail-O Week
Kategorie: ZávodyAutor: Libor Forst
Na začátku července proběhla na české poměry poměrně rozsáhlá trailová událost Czech Trail-O Week. Ve dvou po sobě jdoucích víkendech se uskutečnily pokaždé dva závody.
První dvojici uspořádal oddíl DOB ve spolupráci s AR20 a akce nesla název Trail-Opočno.
V sobotu 3.7. se závod konal v parku v Opočně a je třeba říci, že to byla velmi zdařilá volba. Kombinace lesního a parkového terénu přinesla řadu zajímavých možností pro stavbu problémů. Autorem mapy byl Tomáš Leštínský a na extrémně kvalitní mapě si vyzkoušel i své stavitelské ostruhy. Bohužel bylo poznat, že jeho jediný velký závod bylo maďarské MS, a nároky na přesnost kladené na závodníky tomu odpovídaly. Hned na první časovce se lampiony málem dotýkaly a za těchto podmínek byl problém "mezi" téměř neřešitelný. Ještě prvních pár kontrol se neslo v podobném duchu, ale v parkové části závodu se stav už zlepšil. Z pořadatelského hlediska je třeba podtrhnout zařazení občerstvovačky, což v panujícím tropickém vedru bylo velmi cenné.
V neděli se vše přesunulo o pár kilometrů na jih do lesa pod Křivinou a závod měl nálepku MČR. Bohužel se poněkud zhoršila kvalita mapy, zvláště v okolí několika kontrol (7, 10, 16), a také volba některých problémů vykazovala určité vady na kráse (zjm. kontrola č. 6). Závod byl také o maličko delší, než by v úmorném vedru bylo vhodné. Naštěstí Tomáš dal trochu na připomínky ze soboty a v některých případech "odtáhl" kontroly trochu dál od sebe, což se na úspěšnosti řešení velmi pozitivně projevilo. Po organizční stránce závod za loňským MČR maličko zaostal, ale celkově ho lze určitě hodnotit jako důstojný podnik.
Po necelém týdnu se trailisté přesunuli za kopečky na Grand Prix Silesia.
Počasí na Silesii zná jen dvě varianty - buďto tropy nebo povodně. Letos si vybralo to první, takže Janin nápad začít nočákem závodníci určitě přivítali. Já jsem určitý čas také plánoval stavbu nějakého nočáku, ale trochu jsem se bál, zda to budu umět postavit. Jana jako nejzkušenější český stavitel se nebála, ale ani jí se nepovedlo vše na 100%. Když jsem ráno šel kontroly sbírat, ověřil jsem si, že za dne by to byl výjimečný, výborný závod. V noci se bohužel některé objekty nedaly dobře dosvítit a když z "mezi" stromů vidíte jen jeden, stává se z problému do jisté míry tipovačka. Také by asi v noci stačilo dvacet kontrol, a pak by nebylo nutné zvláště vozíčkáře hnát skoro půl trati kvůli dvěma kontrolám. Ne, že by nebyly pěkné, ale řada lidí si je už neužila, protože honila limit. Určitě byl závod vynikající počin - někdo tu noc u nás prostě musel vyzkoušet.
V sobotu se ze stejného místa šel denní závod a stavbu si zase pro změnu poprvé vyzkoušel Tomáš Holas. Hlavním problémem byla velmi nevyvážená obtížnost problémů. Do kategorie E se občas připletly kontroly, které by měly své místo nanejvýše v A, a naproti tomu se Tomovi povedlo čtyřiceticentimetrové Zetko, což by si možná netroufli ani Maďaři. Vůbec množství Zetek (8 z 18) bylo příliš vysoké a kvalita těchto problému jejich počtu neodpovídala. Je to škoda, protože řada problémů byla naopak velmi zajímavých, až "severských" (např. 13, 15, 16).
Přes drobné stesky je třeba organizátorům poděkovat, protože odvedli velký kus poctivé práce, a pro další podniky je třeba, aby si z jejich chyb ostatní vzali ponaučení. Podle mého názoru by k výraznému zlepšení stačila jedna jediná věc: stavitel si musí najít oponenta, který problémy bude zkoušet řešit, nebude se bát staviteli říct negativní názor a stavitel bude oponentovi s otevřenou myslí naslouchat...
